Anotace a medailonky

Jan Kršňák:  O důvěře v digiděti – praktické rady pro rodiče

Anotace přednášky: Jaký vliv má zacházení s technologiemi na zdravý vývoj dětí? Jsou pro děti obrazovky vhodné a od kolika let? A jak to vnímají samotné děti? Co se v nich odehrává?

Kolik hodin týdně by děti měly trávit s obrazovkou? Jak vzniká závislost na technologiích? Jak závislost na technologiích mění naši společnost i nás samotné. Co dělat v předškolním věku, co později a jak se lze vyrovnat s pubertálním využívání technologií. Jak děti připravit na stále digitálnější svět? V jakém světě budou žít, až budou mít vlastní děti? Co vše o tom světě můžeme vědět a co můžeme dělat už nyní? Jak zdravě žít v digitálním světě, jak správně nastavit používání médií dětmi?

Anotace workshopu: Intuitivní hry

Díky technologiím všude kolem nás se mění naše pojetí sebe sama, náš způsob vnímání a pozornosti, naše těla i fungování naší mysli. Média nám nabízejí zážitky, zařizují nám emoce, inspirují naše názory. Abychom se v tom moři podnětů a informací neztratili (a s námi i naše děti), zkusíme se dívat, cítit a myslet jinak – netechnologicky a nemediálně. Skrz vlastní tělo, vlastní oči a pocity (někdy vlastní a někdy cizí).

Budeme si hrát. Jen tak. Nikdo nevyhraje a nikdo neprohraje. Chyby budou povoleny. Stejně jako vystoupit ze hry ven. Budeme si hrát jako děti, když prozkoumávají pískoviště. Anebo když se rozebíhají po zahradě. Anebo když se vydávají na moře rozkládající se všude tam, kde leží koberec. Polštář bude loď a mimo polštáře poplavou žraloci. Budeme si hrát jako děti, protože ty si hrají naplno a nic je přitom neruší. Ani myšlenky, natož strachy nebo nejistota, zda-li se chovají správně. Připomeneme si, jaké to bylo.

Protáhneme si tělo, smysly, projasníme si a zvědomíme to těžiště, které už používáme – snad až příliš – automaticky. Protože už v tom umíme chodit. I když kolikrát se nám zdá, že ne tak hravě a radostně a bezstarostně, jak by se nám líbilo.

Budeme si hrát s pozorností, kudy běhá kolem a jak prochází námi samotnými. Protože tudy vede cesta mořem informací, které nás smáčí, zatímco se brodíme ve stále hlubším oceánu digitálních technologií.

Jan Kršňák vystudoval Filmová studia na FF UK. Poté několik let prázdninoval ve Španělsku. Věnuje se intuitivní pedagogice a objevuje a rozvíjí svět alternativních škol ve spolupráci s Institutem pro podporu inovativního vzdělávání. Spolu s Lucií Kramperovou je autorem knihy rozhovorů o inovativních školách Jak se učí živě?. Je zakladatelem stránek digiděti.cz, kde se rodičům nabízejí rady a inspirace, jak postupovat s výchovou dětí běhajících mediální krajinou. Zároveň se zde zamýšlí, jakých tvarů nabývá člověk žijící v digitalizované společnosti 21. století, jak se cítíme, zatímco se stáváme kyborgy nebo jak si napřesrok porozumíme s umělou inteligencí. Je autorem fresek na říčanském nádraží. O prázdninách šel pěšky a bez telefonu z Prahy do Beskyd.


 Michaela Slussareff a Zdeňka Černá:  Nuda je mrtvá, ať žije nuda
Anotace přednášky: Jak technologie mění naše vnitřní nastavení, jak ovlivňují kompetence a kreativitu našich dětí. Jak se pozná digitální závislost a jak se s ní vypořádat (u rodičů i dětí:), jaké jsou nejdůležitější zásady pro smyslu-plné zapojení technologií do rodinného života.
Anotace workshopu: Jak vyhledávat opravdu dobré aplikace pro děti.
Zásady dobrého výběru, na co si dát pozor, jak hodnotit jejich opravdové využití. Zhodnotíme důležité kompetence a možnost jejich rozvoje digitálními technologiemi a návaznými offline aktivitami.

Michaela Slussareff aktuálně působí na Univerzitě Karlově, kde na oboru Studia nových médií přednáší o technologiích ve vzdělávání, kulturních institucích a interakčním designu. Na Hrajeme si chytře se věnuje hlavně technologickým a edukačním tématům. Dříve působila na newyorské Parson New School of Design a v centru pro výzkum ve vzdělávání Linnaeus při univerzitě v Gothenburgu. Doktorskou práci obhájila na téma možnosti vzdělávacího využití digitálních her. Také pracovala v Madridu u herních vývojářů v Electronic Arts. Dnes také vyučuje na mezinárodních vysokých školách University of New York in Prague a Prague College.

Zdeňka Černá se dlouhodobě se zabývá možnostmi využití digitálních médií v přírodě a při ekovzdělávání. Zejména k těmto tématům také přispívá na Hrajeme si chytře. Vystudovala ochranu a tvorbu životního prostředí, během studia se věnovala environmentální výchově a pracovala jako externí lektorka na Toulcově Dvoře, centru ekologických aktivit Sluňákov. Absolvovala půlroční stáž na Leuphana Universität v Lüneburgu a v environmentálním centru Schubz, kde se poprvé setkala s využíváním aplikací ve výchově předškolních dětí a jejich propojení s přírodním okolím. Absolvovala kurzy Respektovat a být respektován, Osobní a osobnostní rozvoj (NIDV), První pomoc u malých dětí a Zážitková pedagogika (Prázdninová škola Lipnice).


Jan Sýkora: Technologie na Hučáku – jak nad nimi přemýšlíme a jak provázíme děti při jejich osvojování

Anotace přednášky: V rámci příspěvku se zamyslíme nad vztahem technologií a filozofie naší školy, podíváme se nad způsoby využívání technologií na škole a ukážeme individualizované vzdělávání v oblasti IT.

Jsem člověk pracující s lidmi, člen několika občanských sdružení a táta od třech dětí. Baví mne přemýšlet nad volným časem ve škole – jak to udělat, aby celá škola byl vlastně volný čas dětí, rodičů a učitelů. V minulosti jsem realizoval dětské tábory, učil na vysoké škole a byl ředitel nestátní školy a všechny tyto zkušenosti se nyní snažím využít při vedení školy.

V Hučáku mám na starosti směřování školy, povídání se všemi aktéry a hledání balancu všech zúčastněných. S dětmi se setkávám při asistencích,  při výuce i ve školní družině.

Zároveň pod spolkem SATORI realizujeme preventivní programy ve školách, kde hledáme cesty k trvale udržitelné pozitivní změně.


Monika Semerádová: Posilování psychické odolnosti dětí v kontextu školy

Psychické zdraví dětí vnímám jako zásadní téma dnešní doby. Děti jsou vystaveny mnoha vlivům, které mohou mít na jejich psychické zdraví vliv – základní životní podmínky, vztahy v rodině, uspořádání rodinného systému (střídavá výchova apod.), nadměrná nebo nedostatečná péče rodičů, nevhodné výchovné přístupy, někdy i traumatické zážitky, zdravotní potíže, různá omezení apod.

Školu vnímám jako prostředí, kde dítěti buď k nahromaděné zátěži ještě předáme další a podílíme se na tom, že dítě už tlak nevydrží, projeví se to na jeho chování a prožívání a může to vést až k rozvinutí vážných psychických problémů. Anebo máme možnost podpořit dítě a pomoci mu zvýšit jeho schopnost problémy unést a dokonce
i řešit. Každodenními přístupy při řešení situací, které ve škole přirozeně vznikají, můžeme přispět k tomu, aby se u dítěte rozvíjela psychická odolnost. Budeme si povídat o tom, jaké přístupy psychickou odolnost posilují a co můžeme v konkrétních situacích udělat, aby se dítě cítilo schopné, posilovala se jeho zodpovědnost a zdravé sebevědomí.

Monika Semerádová vystudovala Sociální pedagogiku se zaměření na etopedii. 12 let pracovala s náhradními rodinami v organizaci Amalthea z.s. Mimo jiné pomáhala náhradním rodičům hledat vhodné výchovné přístupy k dítěti a společnými silami rozvíjet přirozený potenciál dítěte. Od září 2018 pracuje ve školní družině na ZŠ Hučák. Lektoruje semináře pro náhradní rodiče i odbornou veřejnost. Absolvovala řadu seminářů v oblasti sociální práce – např. Systemická práce s dětmi a dospívajícími, Vztahová vazba v sociálně právní ochraně dětí, Trauma u dítěte, Krizová intervence, Práce s životním příběhem, Vztahové mapy, Potřeby dětí dle PBSP atd. Je vyškolena v několika terapeutických metodách – např. Watch, Wait and Wonder, Filiálná terapie, Doteková terapie.

Aktuálně je ve výcviku ČOSIV na téma Zvládání problémového chování dětí ve škole.


Miroslav Hřebecký: Nové trendy ve vzdělávání, aneb co se chce po škole ve 21. století

Anotace přednášky: Společnost se změnila a dále mění a vzdělávání na to musí reagovat. Jak se proměnila objednávka směrem ke školám? Jaké nejdůležitější věci dnes po škole požadovat? Jaké si vzít ponaučení z bájného finského školství? Odkud se vzalo společné vzdělávání. Bezpečnost fyzická i psychická jako zásadní determinant. Narůstající vliv neformálního vzdělávání.

Miroslav Hřebecký je programový ředitel EDUin, o.p.s. Původní profesí pedagog, byl ředitelem ZŠ i víceletého gymnázia. Nyní se věnuje vzdělávací politice, problematice ředitelů škol, zřizovatelů, komunikaci s rodiči. Působí jako lektor vzdělávání učitelů a ředitelů. Je zakladatelem celostátní soutěže školních webů sCOOL web, odborným garantem ceny za inovace ve vzdělávání Eduína a spoluautorem nástroje Co umím na podporu pozitivní motivace dětí. Je členem expertní rady projektu Ředitel naživo, pracovní skupiny iniciativy Úspěch pro každého žáka, členem Stálé konference ředitelů, pracovní skupiny pro nový standard doplňujícího pedagogického studia a pracovní skupiny pro systém revize národního kurikula.


Eva Brandejská: Dobrovolníci na ZŠ Hučák

Anotace: Přijďte se dozvědět více o tom, jak funguje spolupráce mezi evropskými dobrovolníky a Hučákem. Co dělají? Jak se dorozumí s dětmi? Proč tu jsou? Jak se k nám dostali? Pokud se Vám v hlavě honí podobné otázky, přijďte s námi podiskutovat. Koordinátorka dobrovolníku Eva z Hučáku a dobrovolníci

Díky lásce ke sportu jsem se dostala k práci s dětmi a posléze i ke studiu pedagogiky volného času. Před téměř čtyřmi roky jsem jako studentka magisterského oboru vyjela s formujícím se týmem Hučáku na obhlídku jenských škol do Holandska. Dnes mám za sebou nejen roční zkušenost na studijním pobytu v Dánsku, ale také, jako plnohodnotný člen týmu Hučáku, zprostředkovávám výjezdy a navazuji spolupráci s partnerskými školami v zahraničí, koordinuji evropské dobrovolníky a zvládám práci s dětmi v družině, ředitelem v kanceláři i rodiči na večerním cvičení. Hučák je životní zkušenost, můj učitel i rádce životem.

Komentáře jsou vypnuty.