Principy školy v několika bodech
- Společenství s rodinnou atmosférou
- Princip individualizace, ale školní pospolitost
- Přirozené a podnětné prostředí pro svobodný rozvoj
- Slovní hodnocení
- Kmenové skupiny pro 3 ročníky (princip malotřídní školy) – sloučený 1. – 3. ročník, 4. – 6. ročník a 7. – 9. ročník
Z čeho vycházíme?
V souladu s principy Jenského plánu vycházíme z individuálních potřeb dětí, z jejich vnitřní motivace. Chceme děti vést k přebírání zodpovědnosti za jejich vlastní učení se značnou mírou svobody. Učivo by mělo navazovat na znalosti dětí a vycházet z prostředí, ve kterém vyrůstají.
Naše škola by měla být místem, kde se cítí dobře děti, učitelé i rodiče. Místem, kde je rovnováha mezi učením a výchovou. V rámci školy se bude využívat slovní hodnocení (více o hodnocení níže).
Škola podporuje myšlenku, že děti mají v sobě přirozenou touhu učit se a poznávat nové věci. Chceme, aby se učily pro život, ne pro školu. Ideálně, aby se vyučování odehrávalo ve skutečných prostředích, kde žáci získávají zkušenosti na základě vlastního zážitku – v přírodě, na pracovištích, ve výrobnách apod. Zde bychom rádi využili profesního potenciálu rodičů.
V návaznosti na principy lesní školky chceme k dětem přistupovat s respektem a trávit hodně času venku. Venku mohou děti pracovat na přípravě a realizaci projektů, venku může probíhat tělesná výchova, hry, přestávky nebo i běžná výuka. Chtěli bychom, aby jeden den v týdnu děti trávily vyučování venku za každého počasí. Součástí vyučování může být i pozorování přírody či sledování přírodních jevů.
Organizace školního týdne
Konkrétní organizace školního týdne vychází ze čtyř pedagogických situací daných Jenským plánem: rozhovor, hra, práce, slavnost.
- Každý den začíná vyučování rozhovorem – ranním kruhem
- Didaktické hry
- V pracovním bloku žáci společně pracují na projektových tématech (týmová spolupráce) nebo na svém individuálním plánu učiva
- Slavnost
Hodnocení
Na škole probíhají následující formy hodnocení: slovní, sebehodnocení, práce s chybou, samokontrola, prezentace, portfolia a závěrečné slovní hodnocení. Hodně času učitel věnuje tomu, že spolu s dítětem prochází vypracované úkoly, společně vyhodnocují, na jaké úrovni se podařilo práci realizovat, případně hledají příčiny neúspěchu, aby se příště práce dařila – posiluje se tak vlastní zodpovědnost dítěte. Dítě vytváří své vlastní portfolio prací a zaznamenává svůj posun do individuální vzdělávací mapy. Pokud se dítě dlouhodobě neposouvá v rámci vzdělávací mapy, zajímají učitele nejdříve důvody, proč k tomu dochází. Učitel posléze komunikuje s dítětem, rodinou a hledá impulz pro další rozvoj.
